Tak jako v zimě vylézá plachá zvěř z lesů za potravou, odvážili se na konci ledna vystoupit na veřejnosti i autoři dobrodružné série Letopisy Vukogvazdské družiny. Tvůrci zatraceně špinavé fantasy dorazili namydlení a s úsměvem do pražské smíchovské knihovny, kde naše nakladatelství uspořádalo první a hned tradiční Vukogvazdskou trachtaci.
Setkání s příznivci a čtenáři Letopisů probíhalo za velmi příjemné atmosféry. Hlavní autor, Honza Kravčík, představil Vukogvazdskou družinu a krátce s humorem sobě vlastním nastínil její více než dvacetiletou historii.
Cesta do pravěku aneb Vukogvazdská družina v roce 1997.
Psal se rok 1996, když se hraví studenti jednoho pražského gymnázia vrhli do Dračího doupěte. Myslí se tím samozřejmě první česká hra na hrdiny. A nezůstali jen u toho. Své zážitky ze hry poctivě zapisovali, každý ze svého pohledu, příběhy ze světa Vlčího hvozdu (Vukogvazdu) sestavovali, ilustrovali, tiskli a později i publikovali na webu, kde si získaly okruh věrných čtenářů.
Právě na jejich nemalé naléhání se zdravé jádro družiny rozhodlo v roce 2009 vydat slavné zápisky ze hry knižně. Musely se ovšem nejdřív zgruntu přepsat, čehož se chopili zejména Honza Kravčík, Vojta Sedláček a Jéňa Kremer – a tak začaly vycházet jedinečné Letopisy Vukogvazdské družiny.
Smíchovskou knihovnu máme rádi nejen pro plno knih a krásnou budovu. Ale také se tam na její galerii s oddělením fantastické literatury pohodlně vešlo třicet lidí.
A právě čtvrtý svazek z Vlčího hvozdu, který vyšel před loňskými Vánocemi, byl na trachtaci pokřtěn. Kmotry mu byli sami autoři Dračího doupěte, manželé Martin Klíma a Vilma Kadlečková. Martin je producentem dlouho očekávané počítačové RPG hry Kingdom Come: Deliverance a ve světě středověkého dobrodružství se pohybuje denně. U Letopisů mimo jiné zmínil, že je velmi důležité, aby tyto příběhy vycházely, protože přenášejí radost a nadšení ze hry a jistý zápal pro dobrodružství na čtenáře. Vilma jako spisovatelka – mimo jiné autorka série Mycelium – popřála knize mnoho spokojených čtenářů, protože ví, kolik práce za Letopisy stojí a jak jsou dobré.
Honza Kravčík, Vilma Kadlečková, Martin Klíma a litevská medovina.
Následovala plodná debata, dotazy na autory, družiníky i kmotry. Jednou z nejočekávanějších otázek bylo, zda bude pátý svazek, který by mohl vyjít letos, opravdu poslední. „Je to tak, v nejlepším se má přestat. Ale neloučíme se úplně, s některými z hrdinů se ještě potkáme v dalších, jiných knížkách,“ odpověděl Honza. Vilma se zase mimo jiné trefně zmínila o „stigmatizaci těchto knih dračákem“ (s čímž s ní, jakožto nakladatel, bohužel musíme souhlasit), kdy spoustu čtenářů odradí od příběhů nálepka RPG. Na závěr si pro obveselení všichni střihli Letozpytný hlavolamník doktora Šilpašátry – bezvědomostní kvíz o ceny.
Otázky Šilpašátrova hlavolamníku byly záludné – ale nic, co by pozorný čtenář Letopisů nezvládl.
Po rozdání autogramů se část společnosti přesunula do jedné z místních krčem a zapáleně probírala literaturu až do pozdních nočních hodin. Velké díky patří nejen kmotrům a všem návštěvníkům trachtace, ale také smíchovské knihovně, která nám poskytla zázemí a trpělivě čekala i půl hodiny po zavírací době, než se debatéři odeberou. Pátý svazek na sebe snad nenechá dlouho čekat a příští zimu jej budeme třímat v pařátech. A pokud bude opět hladová a zvěř se přiblíží k městu, můžeme se všichni těšit na druhou a hned jubilejní Vukogvazdskou trachtaci.
